Právo hospodářské soutěže ve sportu

Vztah mezi autonomií sportu a soutěžním právem se v českém prostředí stává stále sledovanějším tématem. Skutečnost, že i specifická pravidla sportovních asociací podléhají dozoru nad tržním prostředím, ilustruje nedávný spor z hokejové scény, který svou podstatou překročil hranice stadionů a dostal se až k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže („ÚOHS“). ÚOHS dne 7. března 2026 zamítl stížnost Spolku za přímý postup do Extraligy proti Asociaci profesionálních týmů ledního hokeje ve věci domnělého zneužití dominantního postavení na trhu při nastavování podmínek baráže. ÚOHS uzavřením případu potvrdil, že v tomto konkrétním případě nastavená pravidla postupu do nejvyšší české soutěže mantinely hospodářské soutěže neporušují.

Zásahy soutěžních úřadů ve sportovním prostředí nejsou žádnou raritou ani v zahraničí. Vedle aktivity zahraničních soutěžních úřadů se čím dál častěji setkáváme s tím, že zásadní rozhodnutí vznikají na půdě Soudního dvora Evropské Unie („Soudní dvůr“), který do hry vstupuje v rámci řízení o tzv. předběžné otázce. Ačkoliv závěry Soudního dvora jsou spíše obecného charakteru a rozhodování v konkrétní věci vždy náleží obecnému soudu, který žádost o předběžnou otázku předložil, mají názory formulované Soudním dvorem často zásadní dopad na chování sportovních asociací. Níže si proto některé zásadní případy připomeneme.

Superliga

Na počátku stálo několik významných fotbalových klubů z evropských top lig, které se pokusily o založení vlastní ligy mimo strukturu UEFA. Tomuto kroku se snažily orgány FIFA a UEFA zabránit. Právě UEFA veřejně pohrozila případným účastníkům tzv. Superligy tím, že jim znemožní účast na svých soutěžích (zejm. na Lize mistrů). Aktéři zapojení do projektu Superligy se ve snaze zabránit omezování vzniku nové soutěže obrátili na soud pro obchodní záležitosti v Madridu. Poté, kdy byla věc předložena Soudnímu dvoru k rozhodnutí o předběžné otázce, Soudní dvůr shledal, že předpisy FIFA a UEFA odporují unijnímu právu. Soudní dvůr svůj závěr odůvodnil s odkazem na (i) článek 102 Smlouvy o fungování Evropské unie („Zakládající smlouva“), který předešlé schvalování účasti klasifikuje jako zneužití dominantního postavení na trhu a (ii) článek 101 odstavec první stejné Zakládající smlouvy, který by toto jednání přímo mohl podřadit pod omezování hospodářské soutěže. Ke stejnému výsledku došel i soud v Madridu, který případ Soudnímu dvoru původně předložil.

Tenis

Další případ, který se odehrál v březnu loňského roku, pochází z tenisového prostředí. Na území EU stížnost k Evropské komisi iniciovala Asociace profesionálních hráčů a skupina tenistů. Ti tvrdí, že ATP, WTA, ITF a ITIA měly s vzhledem ke svému dominantním postavením na trhu vytvořit kartelové prostředí, prostřednictvím kterého má docházet k vykořisťování hráčů. Podle aktuálních informací Evropská komise zatím žádné šetření nezahájila.

Fotbaloví agenti

V roce 2022 FIFA zveřejnila nová pravidla regulující poskytování služeb fotbalových agentů, tzv. FFAR. Nová pravidla přinášela mj. zásadní zastropování odměn agentů. Dříve než národní asociace stačily nová pravidla implementovat do svých předpisů, zdvihla se celoevropská vlna nevole ze strany agentů. Ti sice nejprve se svým návrhem na zrušení FFAR neuspěli v arbitráži u Rozhodčího soudu pro Sport v Lausanne (tj. CAS), zastání však našli u některých národních soudů. Zásadním milníkem se stalo předběžné opatření vydané zemským soudem v Dortmundu, kterým soud zakázal Německé fotbalové asociaci (tj. DFB) implementovat nový řád agentů na území Německa. Své rozhodnutí o nezakomponování některých článků odůvodnil možným porušením článků 101 a 102 Zakládající smlouvy a hrozící neodčinitelnou újmou, která by agentům hrozila v případě zavedení nových pravidel. V reakci na předběžné opatření tak FIFA pozastavila účinnost vybraných článků FFAR. Zásadnější rozuzlení lze očekávat pravděpodobně již v letošním roce poté, kdy o věci rozhodne Soudní dvůr. Ten bude rozhodovat o předběžné otázce předložené zemským soudem v Mohuči.

Mezinárodní i národní sportovní organizace stojí před novou výzvou: zajistit, aby jejich vnitřní pravidla nebyla v rozporu s principy hospodářské soutěže. Obezřetnost a důkladná právní analýza se tak stávají stejně důležitou součástí sportovního managementu, jako je samotná organizace turnajů a soutěží.