Náhrady škody v energetice

Čtvrtý kvartál roku 2021 v energetice se nesl v duchu zvyšování cen energií. To s sebou přineslo do té doby bezprecedentní pád hned několika tuzemských dodavatelů elektřiny a plynu, kteří nebyli schopni s ohledem na již zafixované ceny se svými zákazníky tomuto tlaku dále čelit. Mnohdy i ze dne na den tito dodavatelé svým zákazníkům z řad domácností, firem, či veřejného sektoru oznámili, že dodávky budou ukončeny.

Okamžikem, kdy dodavatelé ukončili dodávku energie,  ocitli se maloodběratelé (tj. odběratelé plynu  s odběrem za posledních 12 měsíců nejvýše 630 MWh) v režimu tzv. dodavatele poslední instance.  Zejména firmy působící v odvětvích náročných  na spotřebu energie, které se do uvedeného limitu  nevešly, byly nuceny si nového dodavatele obstarat  samy. V opačném případě by jim hrozil postih  za neoprávněný odběr.  

Vzhledem k tomu, že důvodem pro ukončení dodávek  bylo dramatické zdražení cen energií na trzích, vznikla  otázka, zda bylo takové ukončení dodávek oprávněné.  Pokud by tomu tak bylo, nehrozil by dodavatelům, kteří  dodávky energií ukončili, žádný postih ze strany svých  zákazníků. V opačném případě by se však zákazníci  mohli domáhat nemalých částek z důvodu vzniku  nároků na náhrady škody. 

Vzhledem k tomu, že nárok na náhradu škody je třeba  uplatnit ve lhůtě 3 let, bude letošní podzim pro mnohé  poslední příležitostí, jak se náhrady škody domoci.

Dosavadní rozhodovací praxe českých soudů

Městský soud v Praze, sp.zn. 91 Co 254/2023  

V tomto řízení měl dodavatel energií vypovědět  smlouvu s odběratelem z hospodářských důvodů,  které měly zapříčinit nemožnost plnění.  Soud prvního stupně a shodně i odvolací soud  dovodily, že hospodářské ztížení plnění smlouvy  ještě nemá za následek nemožnost jejího plnění  (a že se jedná o pouhou subjektivní nemožnost  plnění) a že dodavatel tak nebyl oprávněn smlouvu  vypovědět. Závazek byl totiž i nadále fakticky  a právně (objektivně) splnitelný. Rozhodnutí jsou  již pravomocná. Žalovaný proti rozhodnutí  odvolacího soudu podal dovolání. Dovolací řízení  však bylo Nejvyšším soudem zastaveno.

Okresní soud v Děčíně, sp.zn. 18 C 113/2022 

V daném případě byl dodavatel energií rovněž žalován z důvodů přerušení dodávek svému  zákazníkovi. Argumentoval zejména tím, že kdyby  i nadále dodával energie za stejnou cenu, jednalo by  se ze strany odběratele o šikanózní jednání, neboť  by odebíral služby za bezkonkurenční ceny.  Dodavatel se zkoušel dovolat i toho, že odběratel  využil služeb dodavatele poslední instance, čímž měl  vyjádřit souhlas se zánikem závazku mezi ním  a původním dodavatelem.

Okresní soud v Děčíně vyhodnotil, že se o šikanózní  jednání ani zdaleka jednat nemůže. Rozsudek  pak soud završil argumentem: „Nelze klást k tíži  žalobkyni, že využila služeb dodavatele poslední  instance. Co jiného měla také žalobkyně činit  za situace, kdy jí žalovaná, jakožto spotřebiteli, odmítla  dále poskytovat smluvené plnění.“. Rozhodnutí  již nabylo právní moci. 

Obvodní soud pro Prahu 1, sp.zn. 75 C 139/2022

V tomto soudním sporu dodavatel oznámil odběrateli  přerušení dodávek z důvodů nemožnosti garantovat  jejich plnění z jeho strany. Po změně dodavatele  však odběrateli vznikla škoda, neboť spadl  do režimu dodavatele poslední instance. Soud  zde konstatoval, že: „Žalovaná uzavřením smlouvy  s žalobcem převzala povinnost dodávat žalobci  za ujednanou cenu plyn (a poskytovat související  služby), avšak za trvání jejich smluvního vztahu učinila  kroky směřující k přerušení dodávek do sjednaného  odběrného místa.“ Tím se měl dodavatel dopustit  porušení své smluvní povinnosti a byl tak i v tomto  případě povinen nahradit škodu vzniklou přerušením  dodávek plynu a energií. Rozhodnutí již nabylo právní  moci.

Závěr

Uvedené naznačuje, že soudy prozatím dávají  za pravdu odběratelům energií, kteří byli vlivem  tzv. „neoprávněného krácení dodávek“ ze strany  dodavatelů v období konce roku 2021 donuceni  ke změně dodavatele energií. Dosavadní soudní  rozhodnutí nabízejí zajímavý vhled do rozlišování  mezi tím, kdy se jedná o subjektivní neschopnost  dodávat energie a kdy již lze hovořit o objektivní  neschopnosti dostát svým smluvním závazkům.  Z uvedeného vyplývá, že náhlý růst cen  je součástí podnikatelského rizika, kterému  je každý podnikatel povinen čelit.  

Pokud Vás téma zaujalo nebo hledáte právní  poradenství při řešení sporů v energetice,  neváhejte se na nás obrátit.