Autonomie sportovních asociací opět pod drobnohledem

V nedávném rozhodnutí ve věci C-650/22 (Lassana Diarra a FIFPRO v. FIFA a Union Royale Belge des Sociétés de Football Association) se SDEU zabýval slučitelností čl. 17 Pravidel FIFA o přestupu hráčů („RSTP“) s čl. 45 a 101 Smlouvy o fungování Evropské Unie.

Podstatou čl. 17 RSTP je stanovení pravidel pro kompenzaci za ukončení hráčské smlouvy bez oprávněných důvodů. Tato pravidla typicky zahrnují povinnost nahradit škodu klubu v případě porušení smlouvy hráčem, solidarita nového klubu v otázce náhrady škody původnímu klubu či sankce udělované novému klubu hráče v případech, kdy porušil smlouvu ještě v tzv. „ochranné době“.

Okolnosti případu ve věci Diarra sahají do léta roku 2014, kdy klub Lokomotiv Moskva s hráčem ukončil smlouvu v reakci na její porušování ze strany hráče. V následném sporu před FIFA Dispute Resolution Chamber byl klubu vůči hráči přiznán nárok na kompenzaci ve výši 10,5 mil. EUR. Hráč Diarra po ukončení smlouvy v týmu Lokomotiv Moskva nenašel pro nadcházející sezónu (2014/2015) jiné působiště. Stalo se tak přesto, že belgický klub Sporting du Pays de Charleroi SA o něj projevil zájem. Svou nabídku však belgický klub podmínil tím, že:

• hráč obdrží přestupový certifikát (tzv. ITC) od klubu Lokomotiv Moskva;

• klub obdrží potvrzení, že nebude spolu s hráčem solidárně odpovědný k případné povinnosti zaplatit kompenzaci klubu Lokomotiv Moskva. Vzhledem k tomu, že uvedené podmínky se nepodařilo naplnit, k dohodě mezi hráčem a novým klubem nedošlo. Nové angažmá hráč našel až o rok později ve francouzské lize. V řízení zahájeném na základě žaloby u belgických soudů se hráč domáhal náhrady škody za dobu, po kterou se ocitl bez profesionálního angažmá, vůči belgické fotbalové asociaci. Belgický soud předložil věc za účelem zodpovězení předběžné otázky SDEU.

Závěry SDEU

SDEU ve svém rozhodnutí vyzdvihl zejména to, že:

• FIFA je oprávněna přijímat pravidla a ukládat sankce za jejich dodržování;

• sankce a pravidla však musí být ospravedlněna sledováním legitimních cílů, přičemž sankce mohou být určovány jen na základě transparentních, objektivních, nediskriminačních a proporcionálních kritérií, jak již SDEU dříve uvedl v rozhodnutí SuperLiga;

• nábor hráčů z jiných týmů je esencí soutěže mezi kluby, kdy mezi jednotlivými kluby dochází k účasti na hospodářské soutěži; a

• v RSTP se vyskytují nedostatky v přesnosti jednotlivých pravidel, jimiž mohou být např. neurčitost pojmu „bez oprávněného důvodu“, nesprávné označení kritéria za „objektivní“ či samotný mechanismus výpočtu náhrady vzniklé škody.

SDEU v rámci dané problematiky poskytl obsahově  vyčerpávající rozhodnutí navazující na aktuální trend  Soudního dvora kontroly souladu vnitřních předpisů  sportovních asociací s evropskou legislativou, který  je zejména v posledních měsících na vzestupu.  SDEU svým rozhodnutím neponechal příliš prostoru  k uvážení belgickému obecnému soudu, který  předběžnou otázku podal.

Výzvy pro sportovní sektor

Rozhodnutí se ihned po jeho vyhlášení setkalo s mnoha různými ohlasy a názory zainteresovaných stran. Zatímco zástupci hráčských asociací označují rozhodnutí ve věci Diarra za konec fotbalových přestupů v podobě, v jaké je známe, zástupci FIFA jsou k takovým změnám spíše skeptičtí.

V souvislosti s diskutovaným rozhodnutím SDEU se  ovšem objevují hlasy volající po odebrání pravomoci  rozhodovat spory z hráčských smluv orgánům  sportovních asociací a jejich nahrazení obecnými  soudy dané země. Nakolik lze souhlasit s tím, aby  hráči měli vůči klubům, či sportovním asociacím rovné  postavení, je přinejmenším diskutabilní, zda by tato  změna byla v konečném důsledku ku prospěchu. Pro  příklad stačí nahlédnout k našim německým  sousedům, před jejichž soudy již více než 12 let  probíhá spor v mediálně známé dopingové kauze  týkající se Claudie Pechstein, o které bylo  rozhodováno již na všech stupních německé soudní  soustavy.

Za mnohem smířlivější a s větší šancí na úspěch naopak považujeme požadavek, aby při tvorbě pravidel hráči participovali. Je totiž v zájmu celého sportovního sektoru, aby pravidla sportu určoval sport sám a nikoliv soudy.

Ačkoliv se rozhodnutí SDEU ve věci Diarra vztahuje na pravidla fotbalových přestupů, i ostatní sportovní asociace by měly zhodnotit, zda jejich pravidla uplatňující se na smluvní vztahy mezi hráči a kluby jsou slučitelná s kritérii, která SDEU formuloval v této věci.

Pokud Vás téma zaujalo nebo hledáte právní poradenství v oblasti sportu, neváhejte se na nás obrátit.